Moravské Bokovky z.s.

Historie dámského sedla

Tomuto sedlu se často říká „Královna sedel“;  ačkoli by to správně mělo být „sedlo královen“,  protože je takříkajíc „na svět“ přivedly většinou královské jezdkyně.
Ženy jezdily dlouho ve stejném sedu jako muži, tedy v sedu rozkročném. Avšak boční sed žen se objevuje již na kresbách z dob řecké antiky z roku 450 př.Kr., později však patrně upadl v zapomnění.
V evropských zemích se boční sed začal používat znovu nejdříve u dam ze šlechtických kruhů.  Do Anglie ho přivezla Anna Česká (1366-1394),  manželka krále Richarda II.  Před koncem 14. století jezdily anglické ženy po mužsku,  rozkročmo.  Mnohé nadšené jezdkyně tohoto způsobu používaly až do 16. století,  i déle.  Teprve později se ženy zúčastňovaly honů v dámském sedle.  Sedlo královny Anny bylo v podstatě modifikací soumarského sedla,  na němž bylo upevněno jakési stupátko pro nohy zvané planchette.  Jezdkyně seděla v pravém úhlu k ose koně s nohama na stupátku.  Pro větší bezpečnost mělo sedlo vpředu roh nebo jakýsi jílec,  jehož se jezdkyně mohla držet pravou rukou.  Při jízdě v takovém sedle nebyla dáma o moc víc než balík,  koně musel vést podkoní.  Mnohem praktičtější byla druhá varianta planchette,  kde žena seděla bokem za mužem,  jenž ovládal koně,  protože bokem sedící „cestující“ nemohla držet uzdu.

Typ tzv. planchetového sedla

Typ tzv. planchetového sedla

Jednorohé dámské sedlo

Jednorohé dámské sedlo

Další významnou úpravu sedla si objednala jiná královna,  francouzská Kateřina z Medici.  A tak kolem roku 1580 už mohly jezdkyně sedět v sedle s dalším rohem,  umístěným blízko prvního.  Pak přibyl ještě jezdecký hák na opření pravé nohy,  takže se jezdkyně mohla posadit obličejem dopředu.  Toto sedlo bylo samozřejmě již mnohem bezpečnější.  Kateřinino sedlo přežilo celých 200 let,  ale mělo velkou vadu.  Bylo velmi nesnadné udržet v něm na hřbetě koně rovnováhu.  Tuto závadu odstranil bezpečnostní popruh-balanční řemen,  zavedený začátkem 17. století.  Upínal se k zadní části sedla a pokračoval dolů,  kde se připojoval k podbřišníku.  Dámské sedlo prodělalo ještě dlouhou cestu změn,  než se na něm dalo jezdit bez bolesti v zádech.

Dámské sedlo bez skokové hlavy

Dámské sedlo bez skokové hlavy

Za vynález revoluční změny v konstrukci dámského sedla a zcela jiné koncepce terénní jízdy vděčíme zapomenutému pařížskému učiteli jízdy na koni Julesu Charlesi Pellierovi.  V roce 1830 vymyslel „skákací hlavu“ – umístil pod původní dva rohy ještě třetí.  Toto zařízení bylo upevněno na kostru sedla a ohýbalo se směrem ven podle levého stehna jezdkyně.  Vrchní roh byl brzy potom odstraněn.  V tomto sedle mohla již jezdkyně jezdit dost bezpečně a dokonce i přeskakovat překážky,  což bylo v sedle se dvěma původními rohy obtížné a nebezpečné.

Dvourohé dámské sedlo r.1856

Dvourohé dámské sedlo r.1856

Nové sedlo se dočkalo rozkvětu díky stále rostoucímu počtu Angličanek,  které se zúčastňovaly honů se smečkou koncem 19. století.  Odvahu jim dodala další královská jezdkyně,  Alžběta,  císařovna rakouská.  Navštěvovala Anglii a Irsko na „sportovních cestách“ v letech 1876 a 1882 a získal si pověst vynikající a nebojácné jezdkyně.  Pod vlivem jezdkyň,  jakou byla skvělá rakouská císařovna,  se vzhled sedla opět změnil.  Prohloubené posedlí nahradilo po čase posedlí rovnější a jezdkyně seděla na pravém stehně obrácená dopředu.  Dříve se musela nepohodlně kroutit,  aby se mohla podívat vpřed.  Současně s objevením „skákací hlavy“ zmizela starobylá a nejistá železná podnožka.  Postupně ji nahrazovaly různé typy třmenů,  až zůstal moderní bezpečnostní s pojistným řemínkem,  který umožňuje rychlé otevření třmene.
Dámské sedlo se běžné objevovalo až do 20. let  20. století.  Pak zmizely dlouhé sukně a spodničky a nahradily je dlouhé kalhoty a hezké jezdecké sukně.  Ženy brzy začaly jezdit po mužsku – rozkročmo.  Po 2. světové válce však nastala renesance dámského sedla.  V Británii bylo vzkříšeno v roce 1970 a vznikla velká společnost Ladies Side-Saddle Association,  která má nyní více než 2 000 členek.  Dámská sedla se opět vyrábějí a na jejich konstrukci se podílejí zkušení experti,  takže získávají na kvalitě.  Na kontinentě a v Americe se dámské sedlo  znovuzrození dočkalo až mnohem později.  Většina jezdkyň je ale stále považuje za nepohodlné a málo bezpečné.  U nás lze vskutku krásné kusy obdivovat mezi exponáty Hipologického muzea ve Slatiňanech u Chrudimi.

Moderní dámské sedlo z dílny sedláře pana Ramíka v majetku jedné z našich členek

Moderní dámské sedlo z dílny sedláře pana Ramíka v majetku jedné z našich členek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.