Moravské Bokovky z.s.

Napoleonské hry 2019

10.8.2019 proběhly na zámku ve Slavkově u Brna jako již tradičně každý rok touto dobou Napoleonské hry. Původní plán byl, že se kvůli dovoleným a nedostatku času letos nezúčastníme, ale týden před akcí se na mě obrátila Jája, jestli bych nechtěla jet s ní. Slovo dalo slovo a nakonec jsme se domluvily i s Lucií.
Přípravy na akci byly hektické, doslova na poslední chvíli jsem chystala kostým, přišívala knoflíky a leštila boty. Problém se ztraceným plastronem se také k mé spokojenosti vyřešil a já se s pozemní podporou kamarádky Klároy vydala v pátek večer před akcí do Kojátek.

V sobotu dojela Lucie a když jsme konečně nacpaly auto všemi sedly, kostýmy, batohy atp., mohly jsme vyjet. Vyrážely jsme po kopytě, Já na Carmeně a Lucie na Lakym. Bubák to letos vyhrál a mohl zůstat doma. Už na začátku cesty bylo zřejmé, že předpověď počasí se zase sekla a oproti slibovaným 22°C jsme vyrážely v 10 hodin ráno při teplotě 27°C ve stínu. Bylo nám jasné, že přes den bude ještě hůř. Cestou bylo takové vedro, že ani koně nechtěli jet rychlým tempem a tak jsme se při rychlosti couvajícího slimáka děsily chvíle, kdy se budeme muset navléct do těžkých, několikavrstvých vlněných kostýmu.

Když jsme se konečně doplazily do Slavkova a zavolali si šoférku s věcmi, byly jsme tak akorát připravené padnout do fontány a do večera nevylézt. A to jsme měly samotnou akci teprve před sebou. Nakonec jsme si vzájemně dodaly odvahu, přesedlaly statečné oře a o něco méně statečně převlékly sebe. Našly jsme si hezkou lavičku k nasednutí a mohly jsme vyrazit k branám zámeckého parku.

Až na prvotní trapnou chvilku u stánku Slavkoského pivovaru, kde první Laky, následně i Carmena odložily své dlouhonesené zásoby trusu přímo před stánek s malováním na obličej a neskutečně dlouhé době, než se Kláře podařilo sehnat lopatu, probíhal den velmi dobře. Když odhlédneme od nesnesitelného vedra, pálícího slunce, potu v očích a nevýslovného úsilí při snaze nepřestat se usmívat, projížděly jsme se krásnou zámeckou zahradou, koně šlapali jak hodinky a návštěvníci nás zastavovaly pro fotku. Nebe bylo modré, z fontánách tryskala voda, ptáci zpívali a my si vykračovaly jako správné dámy. Co víc si přát.

Odpoledne jsme se ještě ze srandy zúčastnily místního závodu zručnosti a pak už přišel čas, chystat se k odjezdu domů. Zpátky jsme měly domluvený odvoz koní přívěsem a ještě že tak, protože sotva jsme koně naložily, začalo pršet a za chvíli už lilo jako z konve a déšť nepřestal až do nedělního rána.

Na závěr můžu říct, že i přes šílené horko jsme si akci všichni užili, koně přežili bez újmy na zdraví (my skoro také) a příští rok budeme určitě zase o něco hezčí, lepší, šikovnější a dokonalejší.

A úplně na konec bych chtěla poděkovat Petře, za zapůjčení koně s výstrojí a za vloženou důvěru, Kláře za celodenní pozemní podporu, zásobitelku limonádou a fotografku v jedné osobě, Lucii a Jáji za společnost a v neposlední řadě Carmeně za svatou trpělivost, kterou se mnou celý den měla.

Ela

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.