Moravské Bokovky z.s.

Napoleonské hry 2018 očima Lucie

Letošní “letní Slavkov“ neboli Napoleonské hry jsem očekávala s poněkud smíšenými pocity. Mrzelo mě, ze už se nebudu moct zúčastnit bitevních a jiných ukázek, ze už nejsem voják. Na druhé straně – loni jsem si vůbec neužila tábora, jarmarku, hospod – proste ničeho, protože jsem cely den jen kmitala sem a tam. Takže letos bych si to mohla užít. Tak jo – začala jsem se těšit.
Empírový jezdecky kostým jsem měla z loňska, proběhly jen malé úpravy. Nabalila jsem nádobí, doplňky – a najednou jsem měla doma pocit, jako kdybych se odstěhovala.
V patek jsme všechno sbalili, přiložili Kryštofovu kotlinu a jelo se. Pak už následovala obvyklá akce – dovnitř a ven. Ježíš, ne, to nemyslím!!! Proc mě vždycky vycházejí takové dvojsmysly?!? Tou akci se myslí

naložení dodávky – a vyložení dodávky. Mezi tím cca 15min cesty do Slavkova. Tábor stavíme jak nám bylo řečeno – co nejdále za altánem. Až večer zjistíme, ze jako jediní. Takže máme soukromí a klid. Fíka jsem ukotvila hned vedle stanu ve křoví, do jeho “historické misky“ neboli kotlíku mu dala vodu, Peťa vydala příkazy dětem a jeli jsme zpátky. A pak už rychle do sedel a znovu směr Slavkov. Jeli jsme docela rychle, cesta nám zabrala něco kolem dvou hodin.
Po příjezdu už na nás čekala Elis se Solem. V táboře všechno v pořádku, takže jsme se převlékli do kostýmu a šli “zrekvírovat“ hospodu U orla (?) v dolní části náměstí. Tam se k nám přidal můj věrný bratr v chlastu Kryštof, takže skupina byla konečně kompletní. Nálada byla výborná, o čemž svědčí i to, ze po návratu do tábora jsme svorně vypili jednu ze dvou lahvi vodky, které jsme měli s sebou. Sice už nejsme v uniformách, ale jednou kozák – pořád kozák.
V sobotu jsme si trochu přispali – on déšť padající na stanovou plachtu tak krásně uspává – ale pak se mraky rozešly, objevilo se slunce a začalo opět známé vedro. Po obstarání nákupu se pomalu začalo s vařením. Den ubíhal až nečekaně rychle, někdy po poledni jsme se rozhodli, ze je konečně čas na naše ,,entree‘‘. Takže do kostýmů a do sedel. Tři dámská sedla pohromadě – to bylo snad poprvé. Navíc tři kladrubáci – z nich dva vysocí jak rozhledny (Bubin a Solo si co do výšky skoro nemají co vyčítat). Nejprve jsme jeli k hulánům ochutnat šampaňské ze sabráže – bylo vynikající. Vladimír uvedl tři kladrubáky slovy ‚,ten poník mezi nimi (jako Carmena) je tam omylem‘‘. Chudák Carmenka, no Lakyna pro jistotu nezmiňuje nikdo, protože proste neví, co to je (jako kůň určitě, ale co to je za plemeno….). Pak se jelo nahoru k zámku, úspěch byl obrovský. Empírové dámy se fotili na koni, vedle koně… Produkční byla naprosto unešená. Nejdřív na nás zavolala svého hlavního fotografa a pak nás nahnala před diváky, čímž jsme úspěšně nabourali ukázku výcviku jezdectva. Komentátor naštestí zareagoval jakžtakž bystře a něco málo o nás řekl. Takže je jasné, že příští rok to jisti program. Slyšíš Lakyne, program! Ano, tím myslím práci!!!
Vyjížďku jsme chtěli zopakovat ještě večer po bitvě, ale bohužel už nás nepustili na louku, protože pyrotechnici už tam natahovali dráty pro večerní bitvu. Takže jsme se už jen vyfotili nahoře u zámku. Já tentokrát byla na Bubinovi, spolu s poměrně vysokým dámským sedlem jsem tedy měla výhled opravdu z výšky. Doufám, ze nebudu v budoucnu muset absolvovat tuto cestu směrem k zemi.
Pak se šlo klasicky na pivo, a následně do tábora na vodku a na vino…K tomu kaviár, olivy, nakládané cibulky, houby…No proste my si žijem, kdo nepřišel, má smůlu. Proste táborový večer jak má být.
V neděli už nás čekalo jen balení – tedy nejezdce. My čtyři jsme proste naskákali na koně a sprostě ujeli. Takže skládání tábora zbylo na Kryštofa a Holanďana. No co, my jsme zase tábor stavěli. Cesta byla úmorná, bylo horko, ale k našemu údivu jsme v Němčanech objevili otevřenou (!) trafiku s radlery, což nás zachránilo. Koně ( někteří ) se pak spokojeně osvěžili v přilehlém biotopu.
No a to je vlastně všechno. Víkend to byl skvělý, nakonec mě neúčast na bitvě ani tolik nemrzela. Přežili jsme my, děti, pes i koně, takže nashle na další akci. Ze by na Hubertu?

Lucie

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.