Moravské Bokovky z.s.

1. Dámský den Těšánky …

… aneb, jak jsme poprvé reprezentovaly očima Aleny Javorské 🙂 .

Začalo to nevinně – při jednom z tréninků jízdy v dámském sedle nadhodila Peťa Vondráčková, že naše společná kamarádka Janka Lettrichová pořádá na Gruntu Galatík v Těšánkách závody v dámských sedlech a že bychom mohly vyzkoušet, co už jsme se naučily.

Moje argumenty, že se necítím na veřejnou akci a že jsem, jakožto, věčný jezdecký začátečník v životě na závodech nebyla v jiné roli než jako vodič nebo řidič, byly zavrhnuty s odůvodněním, že to budou jen takové malinkaté hobby závody, spíš setkání pár holek, které okouzlila jízda v dámském sedle.

Ten den jsem z Kojátek odjížděla nahlodaná…

Po nějakém čase, opět při tréninku, jsem zjistila, že jsem nejen nahlodaná, ale už snad i natěšená, protože jak to shrnula Peťa … „závody nebudou žádná oficialita, jen takové setkání lidí stejného zájmu a o nic přece nejde“ … a tak jsem si řekla, že je na čase vyrazit před publikum.

Problém byl v přepravě koní z Kojátek do Těšánek – sehnat volný vlek na 2 koně v závodní sezóně je věc po čertech složitá zvlášť, když je to na poslední chvíli! Naštěstí pomohla Janka, která nám vozík zapůjčila – hurá, máme to nejdůležitější i když za 5 minut dvanáct!

Nastal den D, konkrétně 15.červen a já vyrazila z domu směr Kojátky s dodávkou plnou šatů, uždění a různých dalších nezbytností. Petra už čekala se dvěma dámskými sedly, která byla spolu s ostatním vybavením naložena do mého auta a já vyrazila do 35km vzdálených Těšánek pro přepravník.

Střihla jsem si ten den jízdu po trase Kojátky – Těšánky a zpět celkem 3x.

Kolem 13 hodiny jsme byly kompletně včetně Petřiných dětí a kamarádky na hlídání na místě a začaly jsme se chystat na naši premiéru.

Areál Gruntu Galatík mě skutečně ohromil – všechno obrovské, nové a uklizené, nechyběla minizoo, dětský koutek, restaurace, krásné zázemí a hlavně velké pískové kolbiště s opracovištěm, které se pro tento den stalo centrem dění. Přiběhla Janka, celá udýchaná, protože kromě přípravy celé akce se sama účastnila soutěží, takže toho měla asi docela hodně. V rychlosti nás seznámila s ostatními dámami, které se sešly u stájí a zase běžela.

My se šly podívat na probíhající drezúru stupně Z1, které jsme se neúčastnily a zlehka jsme zvažovaly naše šance. Společně s ostatními děvčaty jsme hodnotily jednotlivé výkony závodnic a napětí malinko stoupalo. V mém případě to ani tak nebylo napětí jako spíš panika, protože jsem měla pocit, že mezi sehrané dvojice koní a dam naprosto nepatřím a že bych se měla rychle sebrat a odjet dřív, než se dokonale ztrapním.

V tom mě Petra chytla za ruku a řekla, že je čas se obléct a osedlat koně. Od té chvíle se mi už nepřestala třást kolena a to jsem ještě netušila, že i Laky – koník, kterého mi pro ten den Petra svěřila jako parťáka pro jízdu elegance, nebude úplně ve své kůži…

Nastala naše chvíle a spolu s ostatními jsme se pomalu v sedlech koní přesunuly na opracoviště a tam to začalo!

Laky se bál naprosto všeho – koní, barevných překážek, hudby, lidí. Petra s Caretou elegantně kroužily opracovištěm a já s Lakym jsme předváděli směs neposlušnosti, nesouhry a naprosté paniky. Naštěstí jsme všechny měly za úkol jen kroužit okolo kolbiště a následně jsme byly postupně volány „na plac“, abychom předvedly koně v kroku, klusu a cvalu na obě strany a tak měl Laky Caretu stále na dohled. První zkouška odvahy byl moment, kdy do kolbiště povolali Petru s Caretou a Laky zděšeně sledoval jak obě jdou jinam než já s ním! Celou dobu jsem mu polohlasně slibovala hory doly, jen ať zůstane v klidu a nevyklopí mě potupně na zem ve snaze být vedle své stájové kolegyně. Ke konci Petřina vystoupení už byl tak otupělý z mého mumlání, že se mnou nechal vmanévrovat do drezurního obdélníku, kde jsme tak nějak předvedli zadané chody na obě ruce, i když cval kontra 😉

K mému nevýslovnému úžasu jsme byli zařazeni na 4.místo!! Na naprosté a nesehrané nováčky to byl grandiózní úspěch, vezmeme-li v potaz to, že ostatní účastnice měly koně ve sportovní kondici, zvyklé na účast na závodech a samy se pravidelně účastní drezurních či parkurových závodů.

Petra skvěle zabodovala v další disciplíně, kterou byla jízda zručnosti kde zcela suverénně a s velikým náskokem zvítězila!

Troufám si tvrdit, že jsme Moravským bokovkám ostudu rozhodně neudělaly a příští rok se rády a se vší parádou zúčastníme 2.ročníku Dámského dne v Těšánkách.

 

Na tomto místě bych chtěla poděkovat Petře za to, že mě k účasti dokopala, půjčila mi koně a byla mi po celou dobu morální oporou, veliký dík patří Lucce Horové, která mi byla ochotná půjčit své dámské sedlo, bez kterého by moje účast nepřicházela v úvahu a v neposlední řadě Jance Lettrichové za pozvání, skvělou organizaci a zapůjčení přepravníku na koně.

Ráda jsem poznala nové tváře dámského ježdění a po dlouhé době viděla ty, se kterými jsem v kontaktu velmi sporadicky, protože, bohužel, bydlí daleko od nás.

DSCN3028

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.